Protože je podzim a blíží se období Vánoc, kdy obvykle většinu času trávím cpaním se cukrovím a hlavně bojováním proti pádlovacím absťákům, přemýšlím jak časem vánočním naložit.
Jelikož Galície byla posouzena jako finančně poměrně náročnou, napadá mě se zeptat své drahé polovičky, jestli by se mnou nejel navštívit Wales... Vojta se zeptá Tuřína, přidá se Plukovník a může se vyrazit. O měsíc později se na CNAWŘí schůzi vehementně vrhne do organizování Vacinka a tak místo jednoho auta máme už dvě a to dokonce s mezinárodní účastí pádlerů z Asie.
A přípravy vrcholí. Ještě se stihne velká nestíhačka způsobená lehkou komplikací výpovědí hlavní organizátorky, které se udělalo den před odjezdem nevolno a tak se shání jiné auto, přívoz lodí atd. No, jestli odjedem se nevědělo do posledního okamžiku.
Nicméně, Vodácký Bůh nám přeje a tak 22. prosince v odpoledních hodinách dorazíme do Cambridge ke Katarům. Dostává se nám velice vřelého přivítání a štědrého pohoštění (kluci si zejména pochvalují bohatou anglickou snídani) a po předání instrukcí zejména ohledně karavanu, druhý den odpoledne odjíždíme do Walesu.
Místo tradičních a očekáváných teplot okolo sedmi či osmi stupňů nás vítá sních a mráz. Díky karavanu a nezávislému plynovému topení přežíváme dalších pár dní. Procházíme se okolo i v korytech suchých řek (Tuřín si dokonce i zaplaval) a pořád se ujišťujeme že se otepluje a sních začíná tát:-)
Co jiného si přát k Vánocům než zážitek z nějaké pěkné řeky. Přání se nám plní a tak 25. prosince nasedáme na Afon Gain. Kluci nejsou moc optimističtí, protože nahoře na mostě i dole na mostě vidí jen samou rovinu a ani se nám nezdá, že by bylo bůhví kolik vody. Jenomže, po krátké rovince se řeka začíná sklápět, zařezávat se do skal a my si užíváme krásné pádlování. Zážitek umocňuje pár extrémních přenášení, chytání Plukovníkovi lodě a Krejzova krysa. Na vysedačku polovina statečnějších dojždí za tmy po řece a druhá polovina po suchu.
Druhý den vstáváme dost pozdě na to, abychom jeli Upper Mawddach, do kterého se vlévá Gain, a tak jedeme jen střední Mawddach, kde nás začnou honit rybáři a tak ujíždíme severním směrem do oblasti Porthmadogu.V Tremadogu si užíváme již vytouženou sprchu u legendárního Ericka Jonese.
Suchý Afon Melte a jeho nesjízdný vodopád
Conwy je psaná ve Welsšké kilometráži jako čistý poklad mezi řekami. A tak nastupujeme na horní, s tím, že pojedeme i Fairy Glen. Menším zpestřením jsou pro nás dva Britští pádleři, o kterých podle vybavení usuzujeme, že to jsou minimálně pro-rideři a z kterých se klubou týpci, kteří neumí zatočit na klidné vodě. Tak jim pro jistotu ujíždíme, protože na ně čekat v jednom stupni celsia je celkem hard core.
Conwy úsek Fairy Glen - dle kilometráže nejtěžší řeka Walesu
Kvůli nepřízni počasí si kluci dávají Fairy Glen o dva dny později. Vodu to má tak akorát a kluci přijíždějí na vysedačku maximálně spokojení. Strejda Růža dokonce i s vizí, že už nic jinýho pádlovat v téhle zimě nemá zapotřebí, když přeci sjel to nejtěžší co ve Walesu je.
Právě kvůli nízkým teplotám končíme náš výlet dříve než je v plánu jízdou po řece Dee s průjezdem historického Llangollenu. Silvestra slavíme v Cambridge s Katarama, vracíme karavan a trošku litujeme, že nebylo tepleji na to, aby se dalo pádlovat intenzivněji.
Hm, co dodat. Snad jen to, že se určitě těšte na video, kde více zážitků (a dost extrémních) máme z vody v pevném skupenctví.... Ale pšššt. To už jse prozradila až moc......
PS: Vojta dal 58 řek za rok 2009. Chcete je vyjmenovat?
Kýčovitý Dinopark u Upper Tawe. (malej a velkej)
