Kdo jste nestihl nedělní povídání o našem výletu do Turecka na Radiu Wave, máte možnost použít archiv.  Kluci využili pozvání do cestovatelského pořadu Casablanca, aby pověděli národu, jak jsme se tam pěkně měli.

Přijďte se podívat  v sobotu 13.2.2010 na filmový festival Expediční kamera - Starý Kolín. K vidění budou i dva filmy od nás. Vstup je 100Kč a platí i ná večerní koncert.

Podpořte naší cestu do Turecka svým hlasem, samozřejmě jen pokud se Vám náš plán líbí. Hlasování probíhá do 10. února 2010.

Je tu konec roku, a tedy nejvyšší čas naplánovat víkendy a zájezdy na novou sezonu, tzn. schrastit itineráře, rozložit mapy a vytáhnout z kamarádů nové destinace a zážitky. No jo, ale tohle je v obvyklé hospodě dost složité. Obsluha vás neustále otravuje, abyste zaručili útratu, a pořádně neslyšíte ani vlastní slovo.

Protože je podzim a blíží se období Vánoc, kdy obvykle většinu času trávím cpaním se cukrovím a   hlavně bojováním proti pádlovacím absťákům, přemýšlím jak časem vánočním naložit.  

Nějak se stále nechci smířit s tím, že bude zima. Uklízet kajak do sklepa je ještě brzy, tak proč nevyrazit na Plattling?     .....no tak tenhle optimismus mě opustil, když teploměr v autě ukázal -3°C

Bečvárka bude v neděli  25.10 .2009

Byla jsem pověřena poměrně složitým úkolem: napsat článek o nejlepším zájezdě (totiž o tom do Norska) s nejlepšíma týpkama (myslím, že mají ty stránky Down river crew) podle zápisků a postřehů Míry Arnala Šulce.... Míra je výbornej týpek, ale co se týče těch poznámek...

Tak Vysočina nám pořádně povolila a zajistilo se nám pádlování na několik dnů po sobě. A protože Doubrava z Bílku je asi nejlepším potokem Vysočiny, tak jsme strávili dva dny jejím pádlováním za super stavů...

Tak tání pokračuje a dneska byl skutečně povedenej den. Krásně sme si zapádlovali v Železných horách, kde nás místní guru Jirka Tuřínů potahal po skvostnejch potůčkách. Však si počtěte jak jsme se měli...

Po týdnu čekání na první tající sníh jsme se dneska konečně dočkali pěknýho popádlování. Byla to správná hektická jarní rychloakce. Však si počtěte.

Probudíme se do pošmourného rána, kdy prší, ale jen tak málo, aby nás to poprudilo a vodní stavy nezlepšilo. V 9 přijíždí Leonel a jedeme společně sehnat servis pro naše vozítko. Sám říká, že by oprava neměla stát víc než 200 euro tak se lehce uklidňuji.

Ráno se probouzím na stole a slunce už šájní jako o život. Kouknu pod stromeček a vidím,

že přežil jen rum - to byl zase večírek :-D!

Po cestě na Rio Lerez, již notně posíleni alkoholem a trošku ukolébáni dlouhou cestou uvěříme Plukasovi, že ví naprosto přesně, kde je spaní a jak se tam dostaneme. Jelikož nechceme nechat nic náhodě tak volíme kompromis – kopačka do žeber od každého člena zájezdu za každé otočení auta. Jsme měkký po 7 obratu auta už víme, že jedině smrt je vysvobození, jak pro nás tak pro Plukovníka